Miro Žbirka v úterý v pražské O2 areně nejen hrál a zpíval, ale také slavil ve velkém stylu a s řadou hostů. Konkrétně čtyřicet let na scéně. A protože klubový koncert v londýně, jímž aktuální šňůra začala, jsem recenzoval zde, zaměřím se na věci, které mě v Praze zaujaly navíc.
V prvé řadě to byla vizuální stránka, jíž se halový koncert od toho klubového zásadně lišil. Na starost ji dostal Matyáš Vorda a nerušivým způsobem dokreslovala atmosféru skladem a koncertu dodávala moderní šmrnc a svým způsobem jednotící podobu.
Zároveň když nastoupili hvězdní „Angličané“ – tedy producent posledních dvou žbirkových alb Rob Cass, kytarista The Pretenders Robbie McIntosh, baskytarista Hamish Stuart, americký bubeník Blair Cunningham a klávesista Dean Ross – scéna se utlumila a maximální pozornost se věnovala jejich produkci. Což je zcela v pořádku.
Ač šlo o večer výroční, díky bohu se moc nemluvilo a hrály se hlavně písničky. Kéž by si z toho vzali mnozí jiní ponaučení.
Mezi hosty byly také nevidomá zpěvačka a klavíristka Ráchel Skleničková a skotská písničkářka Eddi Reader, díky nimž zazněla jak skladba Čistý svet, tak její anglická verze Take Me Home s textem Peta Browna. A to už v rámci jednoho večera publikum jinde než na úterní pražské a čtvrteční bratislavské show nezažije.
Překvapením večera byl fotbalista Petr Čech, který si se Žbirkovou smíšenou kapelou zabubnoval píseň 22 dní, střihnul si vní pár slušných brejků a pravděpodobně se tetelil radostí nejen nad tím, že si svůj nesportovní koníček může zkusit v O2 areně, ale také údivem nad tím, s jakými esy se na pódiu potkává. Zda třeba Robbie McIntosh kroutil hlavu nad tím, že by nevěřil, že se ocitne na jednom jevišti se slavným brankářem Arsenalu, není známo.
V rámci několika skladeb od Beatles sice stejně jako v Lodnýně zazněla Get Back, ale tahle píseň se neobehraje. Navíc došlo i na skvělou Drive My Car. Obě v podání Roba Casse.
No a nakonec je to jistá úleva nad tím, že ve světěk, kde absolutní nezpěvák Leoš Mareš zaplní O2 arenu třikrát po sobě, legenda, jakou Žbirka bezpochyby je, si může dovolit aspoň tu jednu. A že mu to stále dobře zpívá. Tady je naštěstí svět ještě v pořádku.